Konečně jsme se dočkali. A stálo to za to. Je středa 16. května večer a kostel sv. Cyrila a Metoděje se postupně zaplňuje. S velkým očekáváním, ale přesto asi většina z nás ani zdaleka netuší, jaký krásný zážitek se pro nás připravuje. Není mnoho českých umělců, kteří by ve svém oboru dosáhli na světové úrovni natolik výsadního postavení a tak výjimečným způsobem reprezentovali Českou republiku v zahraničí, jako harfistka Jana Boušková.
Umělkyně, která vystupuje pravidelně sólově i v komorních sestavách na významných domácích i světových koncertních pódiích a festivalech. Mezi nejvýznamnější bezpochyby patří její sólové recitály v Alice Tully Hall – Lincoln Center (New York), v Theatre Châtelet v Paříži, ve vídeňském Musikvereinu, na festivalu Pražské jaro a Berliner Festtage. Mimo sólové činnosti se Jana Boušková věnuje pedagogické dráze a současně vyučuje na Královské konzervatoři v Bruselu a je docentkou na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze. Od roku 2005 je též sóloharfistkou České filharmonie.
P. Pavel Lazárek v úvodním slovu připomněl místa v Bibli, ve kterých měla harfa či citera své místo. Nástroj, který nechyběl právě tam, kde vyjadřovali Izraelité svou radost a oslavovali Hospodina. Zvlášť pak mluvil o králi Saulovi a Davida. „Kdykoli na Saula doléhal duch od Boha, bral David citeru a hrál na ni. Saulovi to přinášelo úlevu a bylo mu dobře, zlý duch od něho odstupoval.“ Popřál všem přítomným, aby právě naslouchání kouzelným tónům harfy nás proměňovalo, proměňovalo naše vztahy, zbavovalo zloby a přivádělo k radosti.
V úvodu večera vystoupil desetiletý Vojtěch Loula z Bílovic, který se před několika lety vybral harfu jako svůj hudební nástroj. Jeho vystoupení bylo krásným překvapením. Získal si přízeň a uznání vyjádřenou bouřlivým potleskem všech přítomných.
Jana Boušková pak v hlavním programu přednesla skladby Jana Ladislava Drlíka, Františka Antonína Rössler-Rosseti, Josefa Suka a Antonína Dvořáka. Ještě teď s odstupem času zůstáváme v údivu nad tím, jak krásně dokáže právě tato hudba vtáhnout jakoby do jiného světa. Kouzelný nástroj pod rukama půvabné dámy přinášel neopakovatelný zážitek plný dynamiky a překvapivých zvratů. Strhující představení zakončila Jana Boušková symfonickou básní Vltava Bedřicha Smetany. Večer radosti, kdy nešlo jinak než ocenit potleskem vestoje.
Děkujeme také Marii Vacové, která se postarala o přípravu tohoto výjimečného koncertu. Na tento koncert budou Bílovice určitě ještě dlouho vzpomínat.